V sobotu 13.5. 2017 bylo výročí 130 let od příjezdu José Rizala do Litoměřic
Před 130 lety, dne 13.5. 1887 ve 13.30 hod. vlakem z Drážďan přijel José Rizal a Máximo Violou do Litoměřic, kde ho čekalo srdečné přivítání pana profesora Blummentritta a jeho rodiny. José Rizal, který je na Filipínách uznáván jako národní hrdina, se při své studijní cestě po Evropě na pár dnů setkal v Litoměřicích s panem profesorem Ferdinandem Blumentrittem, v té době velkým znalcem a obdivovatelem Filipín. Mezi oběma pány se zrodilo veliké přátelství, které pokračovalo vzájemnou čilou písemnou korespondencí.Po Rizalově smrti, kdy byl jako symbol vzpoury popraven španělskými utlačovateli, čerpal z této korespondence filipínský lid aby se o svém hrdinovi dozvěděl více informací.
Město Litoměřice je dnes partnerským městem s filipínským městem Manilou. Litoměřické parkány jsou pojmenovány po tomto filipínském národním hrdinovi, ve městě je muzeum česko-filipínského přátelství a byly zde odhaleny i dvě Rizalovy busty.
Na základě reálných podkladů této historické události bylo přesně 130 let poté místními ochotníky sehráno potulné divadlo, kdy 1. dějství bylo sehráno na místě jejich prvního setkání, původního nádraží, dne kavárny „Káva s párou“. Poté se ochotníci po vzoru potulného divadla vydali spolu s diváky po stopách José Rizala srdcem Litoměřic. Na každém památném místě pak byla sehrána další dějství, vztahující se k tomu místu.
Přepis divadelní hry následuje :
1. dějství
Příjezd José Rizala a Maxima Violy na nádraží v Litoměřicích
Blummentritt :
Vlakem z Drážďan v třináct třicet, na nádraží bude vjíždět …
ten, koho jsem roky ctitel, z Filipín … můj velký přítel.
Už pár let si píšem spolu, teď sednem k jednomu stolu.
Jede za mnou přes půl světa, Zahrada Čech pro něj vzkvétá
Pozor dej, Rózo, na děti, na koleje ať nevletí.
Výpravčí už mocně píská, z mašiny už pára tryská.
Zastaví zde u kapličky, nasadím si své brejličky
Ať přítele zdáli poznám, v Německu prý vydal román
Hleďte, ten co z vlaku slízá, je spisovatel José Rizal,
S panem Maximem Violou, co pomohl mu se školou.
Netlačte se tolik, děti, počkejte si na přijetí.
Milá Róso, to jsou oni, co si dlaní oči cloní.
Rizal :
Tak tohle to je Leitmeritz, zde končí stopa kolejnic.
Na soutoku Labe s Ohří, žijí samí lidé dobří.
Pozval nás pan Blumentritt, největší z místních celebrit.
Poznávám ho i z té dáli, přítele, co jsme si psali.
Srdečně zdravím příteli, vidíme samé kostely
Zdali je to vůbec možné, že je město tolik zbožné.
A že jsme jako křesťani u vás tolik vítáni.
Opravdu nás to moc blaží, přivítat se na nádraží.
Rósa :
Zde Fridrich, Konrád, Dolores, maj´ o setkání interes.
Už milý pane doktore, čtou vaší knihu Tangere.
Kde píšete o svobodě, o jednotě, o národě.
Že v pravdě, lásce měl by žít, váš celý filipínský lid.
Viola :
U nás hrozí revoluce, José Rizal by byl vůdce
Ved´ by národ ke svobodě, vše by bylo o dohodě.
Ale že je humanista, rád poznává nová místa
Prý se skvěle žije tady, … pod Řípem, kde rostou sady
Blumm :
Uvěříte všem těm zvěstem, až provedu vás celým městem.
Od soutoku pod nádražím provést vás se vynasnažím
Kol tunelu mám já plány, přivésti vás na parkány
Připojte se, určím směr, jdem´ za pár minut na sever
2. dějství
Výhled z parkánů
Blumm :
Tož pohlédněte z parkánů, na ostré vršky vulkánů
Kde za kopce se slunce noří, tam je České středohoří.
Nejvyšší je Milešovka, metrů víc jak osmistovka
Větry na ní nejvíc dují, na západ tam mraky plují.
Rizal :
Tady bych chtěl míti bystu, na počest všech humanistů
Co to vždycky myslí skvěle, nežli je uvězní v cele.
Revoluce v srdci hoří, jak západ slunce v Středohoří
Až zavřou mě, tak v tmavé kobce, vzpomenu si na ty kopce
Až budu psáti svojí milé, že chtěl jsem míti vzletné cíle
Vtěsnám do několika vět, že chtěl jsem spasit celý svět
Zemřu asi velmi mladý, ránou z pušky, od armády
A až padnu mezi mechy, vzpomenu si na vás, Čechy.
3. dějství
Bysta José Rizala u Salva Guarda
Blumm :
Teď došli jsme na náměstí, kde je vlídno, to je štěstí
Pod podloubím bude bysta, Rizal jako pacifista (humanista)
Sejdem´ se tu se starostou, uvítá nás se vší poctou.
A do knihy hostů města, dáme podpis, žádná gesta.
Rizal :
Přesto musím dáti gesto … Litoměřice jsou krásné město
Pod věží tvaru kalichu, mi bylo trochu do smíchu
Než ochutnal jsem místních vín, po kterých přišel těžký splín
Ty Žernosecké vinice, však chutnaly mi nejvíce.
Máte tu krásné muzeum, kde k vidění je lidský um
Obdivuji tolik práce, co vytvořily generace.
Poučit se z historie, je lepší než číst beletrie.
A támhle býval hotel Rak, kde přespával jsem … kdoví jak.
4. dějství
Bysta Ferdinanda Blumentritta u školy na Valech
Blumm :
Tu na reálném gymnáziu, pro své žáky hlavně žiju
Vychovat je s láskou k vlasti, k rodině, jež je součástí
společného žití státu v pokroku a žádném zvratu
dávat dětem velkou šanci, prožít život v toleranci
Rizal :
Profesore Blumentritte, to jste trefil, však to víte
My Filipínci v útlaku, chceme uvěřit zázraku
že Španělé se s námi sbratří, budeme žít, jak se patří
Na počest tomuto místu, měl byste tu míti bystu.
Po svém příjezdu do Manily, vybuduji, seč mám síly
Školu podobnou té vaší, kde se všichni žáci snáší
Kde se snoubí humanita, naděje a aktivita
Už teď vezměte na zřetel, že tam budete ředitel
5. dějství
Muzeum ve věži česko-filipínského přátelství
Blumm :
Filipínci Čechy znají, stejný klín i vlajky mají
Červená i modrá, bílá vlajky naše obarvila
Tak na památku přátelství, ať muzeum se u nás skví
Pohleďte, zde v této věži, filipínské věci leží.
Rizal :
V tomto domě pod hradbami, vzpomínkami budu s vámi
Chraňte si svou historii, před vetřelci, před Unií
Buďte soudržným národem, mezi západem a východem
U nás se mi o tom zdává, že můj lid má stejná práva
6. dějství
Odjezd José Rizala do Prahy
Blumm :
Tak jsme zpátky na nádraží, jedeš domů, do plantáží
Kde Španělé tvůj drahý lid až do krve chtějí dřít
Jestli se národ podrobí, čeká vás těžké období
Snad tvé názory z Evropy, někdy někdo pochopí
Rizal :
Tak se loučím, milý brachu, v srdci mám však plno strachu
Nechci být příčinou vzdoru, mám se před tím na pozoru.
Radši všechno řeknu básní, lepší časy, že se jasní
Děkuji, žes´ mě provázel, věřím v lásku k pravdě, odvaze
Průvodce :
Řek´ Filipíncům, co si myslí, že můžou býti nezávislí
Musejí jen tomu věřit, hrozně chtít a hrdost střežit
Však semlela ho revoluce, jako svého lidu vůdce
Jeho zbraní bylo slovo, vyjádření básníkovo
I když nikdy neměl pušku, pro Španěly byl za rozbušku
Co zažehla revoluci, ve svých básních, ve svém srdci
Tak střelili ho do týla, snad vtělil se do motýla
Se svojí duší nevinnou, je José Rizal hrdinou