Strašidelná Sutomská skaliska … 150 slov na „S“
Sutomská skaliska skýtají sehrát snaživcům soupeřícím stoupat svahy Středohoří strašlivou scifi scénu. Spletité serpentiny slepé silnice spojují sešlý statek se středověkým skanzenem. Socialismus se sem stěží soukal. Sesedávající strašidelné stavby se snoubí se skládkami starých senovážných strojů sešněrovaných setrvale sužujícím svlačcem.
Stísněně sejdeme se silnice, sledujíc směrovku Sutom. Smráká se. Stoupáme severozápadně, sužováni strachem. Sotvaže se sebereme, strefíme spirituální seskupení skalních skulptur. Shromaždiště schůzek senzibilů, snad satanských seancí? Severák skučí, stranou se skácel strom. Spontánně se skrčíme. Středněsrstý stopař, spíše směska setra se shitsu, se strachy schoval. Svah se stává strmějším. Směrovky se schovaly. Snad spiknutí skřítků.
Strastiplně stoupáme suťoviskem. Setmělo se. Stínohra skřípajících smrků smýkaných severákem stupňuje setrvalou svízel. Sova sýčkuje. Spáry strašidel se svírají. Seizmograf stenografuje stupnici sedm.
Sešup se skalisek sbíháme šusem. „Sodoma!“ Středněsrtého stopaře, skočícího spoza světélkujícího shromaždiště spiritualistů, strašně sepsujeme. Silniční serpentiny sjedeme stovkou skoro svisle.
Siví strachy, spěcháme spirituální sutomskou seanci spláchnout stoprocentním spiritusem.