Vorařský vodní vandr

Vorařský vodní vandr … 666 slov na “V”

Vlahý vyhřátý večer vemlouvavě volá vypadnout ven. Vskutku vehementně vábí vášnivé vandráky vyjet vlakem.  Vpodvečer ve vagónu vděčně vrní vazoun Vítek, váhavý Vláďa, veterán Varel. Vyjeli vskrytu všech vometáků vychutnat vydřené víkendové volno. Volili vandr vůkol věhlasné Vltavy.
Vděčně vykřesávají vzpomínky vloni vymodlených vandrů, vstřebávají výjimečnou vůni vyhořelých vater, vyvanulých vandráckých večírků. Vděčně vyzpívávají Vlajku, Valčíček, Večernici, Wabiho, Verumku, Vysockého, Visáče. Veškeré vlásečnice všechno výrazně vnímají.
Významně vyhlíží vně vlaku. Ve Vyšáku vidí veselé vodáky vykládající vymazlené Vertexy vedle vagónu. „Vida“, vydechne vroucně Vláďa: “vykoukněte ven! Vidíte vedle vekslu vyčarovanou vodní vílu?“  Vyzývavá vodačka ve Vietnamkách významně vzhlédla. Všichni vykulení vandráci vypadli ve vteřině vedle výhybky.
Vodáci vzápětí vsunuli Vertexy včetně vnadné vodačky vodě vstříc. Vltava vodáky vlídně vstřebala. Vzdalující vlak vytrubuje vandrákům večerku. Vpodvečer ve vesnickém výčepu však všeobecně vypití vymyslí vylomeninu. Vodní vandr! Vrávorajíc ven, volí vyspání ve vyhlédnuté verandě. Vbrzku vstávají, vyburcovaní večerní vzpomínkou. Věrni věhlasu vltavských vorařů vyrobí vlastní vor.
Vedle viaduktu vzápětí vyklestili výsadbu vzrostlé vegetace.  Vyřezali vyschlé vejmutovky, vyviklali vzrostlé višně, vyplenili vrboví. Všechno, včetně větví vytahali vedle vody. Vyloženě vědecky vymýšleli vizáž voru. Vorovou  výdřevu vyztuženou vysazenými vraty vypletli vrbovými výhonky. Vespod vklínili vodotěsné vaky. Vše vzájemně vyvázali voskovanými viskózními vlákny.
Vyzbrojeni vytesanými višňovými vesly vítězoslavně vyvěsili vlajku ve vrcholu vidlice vztyčené vprostřed vysněného voru. Vše výjimečně vypilováno včetně výrazných vzorů vúdú vyrýpaných ve výztužných vratech.
Vůni velebně vykouřených vanilkových viržinek vane vítr vlnami vdál.  Vltava vroucně vítá výjimečné voraře vábením vodních víl, vemlouvavým voláním vodníků, vřískáním vytrvalých votrapů vyhlížejících varietní vystoupení vodáků ve vorových vpustích.
„Vyrazíme“, významně vybafnul vazoun Vítek, vyslopal vědro vermutu, vyplavenou vinnou vinětou vzápětí vyzdobil Vláďův váhavý výraz. Veterán Varel vycpal vinylový vak vodáckou výbavou, východoněmeckým vařičem, vyžebranými věcmi vhodnými vaření. Vajíčka, výběrovou veku, věnec vepřových vuřtů. Vteřinu váhal, vzápětí vložil vinnou vývrtku. Vláďa vyplivnul vinětu, vykloktal výjimečně viskou, varovně vyřkl: „Víme vůbec, vezme-li vor všecek vercajk? Všichni vespolek vážíme víc!“ Veterán však vesele vybídl :“Vyzkoušíme vor ve vodním válci!“ Vsadili vše vabank. Vydrží-li vlnobití, vyhráli. Vystrkali vor vedle vývařiště. Vítek vstoje vrklá veslem, Vláďa vkleče vyvažuje. Vtom Varel vyrve vyvázání. „Vijé!“ Vysvobozený vor vesele vzlétne ve vertikále věrný vzoru vyplašeného vraníka. Vzpurně vykopává, vyhazuje, vyklepává.
Ve vteřině vykmitnul Vítka, vzápětí veterána, vzorně vyvažujícího Vláďu vytřepal víceméně všetečně. „Veni, vidi, vici“, vyklouzlo veteránovi, vidícího vychechtaný vylehčený vor vévodit vodnímu vlnobití.  Vcelku váhavě vylovili vzdorný vor ve vodní vegetaci.
Vítek, vlastní vůlí vyvolený vůdce výpravy, vyřkl vražedný výrok: „Všechno věru vyzkoušeno, vesla veslí, vlajky vlají … vyrážíme!“
Vanoucí východní větřík výská vlasy vorařů. Vybarvené vážky víří vlahý vzduch. Vyšňořené volavky vyletěli vysoko, věstíc veřejnosti veselé výkony vorařů.
Však vzápětí vyhmátli vyčnívající valoun. „Visíme!“, vzápětí vyjekl Vláďa. Vklíněný vor vprostřed vyplavených větví vražedně vmačkává voraře všanc vodním vírům. „Vyšlápnu vzpříčenou větev!“, varuje všechny vitální Vítek. Ve vteřině Vítka vcucne vodní vír, vašnostenskou vandrčapku vzaly vlny vdál. Veterán visí vmotaný ve větvích, vyráchaného Vláďu vor vesele vláčí vrbovím. Ve vodním vývěru vykoukne Vítek. Vyplivne vodoměrku, vyfuní velrybí vodotrysk, vytřepe vodu ve vlasech, vyždímá vaťák. Vyproštěný vor vlídně vezme vymáčené voraře vstříc vzdálenému vlnobití. Vyhládlí vyzvou veterána Varla vařit večeři. Vprostřed Vltavy vyčnívající valoun všichni viděli. „Vibidlujeme vlevo!“, volá Vítek vytáčející vzpurný vor. „Volové, vpravo!“, vříská Vláďa, vybírající veslem Vítkovo výkrut. Vor vší vervou vrazil vprostřed valounu. Vystoupili všichni. Vzápětí vychrlí vyplavený vak vystrojenou večeři. Věnec věhlasných vepřových vuřtů, vyuzené volejovky, vymáčené vovesné vločky. Veškerá výživa vniveč! Vyhladovělí vražedně vysledovávají vdáli vytlemené vášnivé vagabundy vesele vychytávající všechny volejovky vmžiku vhozenými vlasci.
Vykysaní vytáhnou vor vně Vltavy, vymění vadné ventily, vylepí vrypy ve vodotěsném vaku, vpumpují vzduch. Váhají vyjet. Však vidina vzdáleného vodáckého výčepu vyretušuje vrásky, Vítek vlídně vydechne:“Vypíchneme vor vpravo, vedle vegetace. Vězte, vyhrajeme!“
Vykloněná větev vykotlané vrby vzápětí Vítka vykmitla vně vyjančeného voru. Vláďa velkoryse vklíní vytesané veslo vprostřed vývařiště, vteřinku vrávorá, vtom výživná vlna vyhoupne Vláďu vedle Vítka. Vykuleného veterána vmžiku vcucne vzdutý vracák.
„Voalá!“ vysvobozený vor valí vdál vzdor vorařům vlajícím vprostřed vodního válce.
Vidina věhlasu výjimečnosti vltavských vorařů, vyfotografování vedle vztyčené vlajky, vize vykuleného výrazu vyzývavé vodačky, volně vyvanula.

Napsat komentář

komentář