Solanské svahy … 150 slov na „S“
Státní silnice stoupá směr Skalice. Stísněně sedíme, sledujíce stesky spolujezdců. Společné slavení svátku sedmnáctileté Simony se skončilo sázkou. Spařená společnost se se sobotním svítáním sází slézti sedmdesátimetrový Solanský sráz. Složíme sumu se samých stokorun. Sázku spolkne statečný sportovec sebravší skalp Solanskému skalisku.
Strmý svah spolu se sjíždějící sutí skýtá strašidelnou scenérii. Střízlivějící Simona sleduje se strachem skrumáž soupeřů, snažících se stěží seskupit. Souběžně se stlačením stopek svolí se startem.
Svah se stává stále strmějším. Setrvalá svízel sužuje. Spěcháme spláchnout suchou slinu se soudku stočenými slitky. „Sakra!“, somradlo se Staropramenem se svezlo se spárů srdcaře Standy, skoro slézajícího svrchní skalisko. „Sodoma!“, spoutaný Staropramen střelí stlačeným sloupem slitků. Standa střihne solidní salto. Strašné stříkání spustí samovolnou seismografickou smršť stupnice sedm. Se svahu se svezeme společně.
Simonu, sotva stačící spočítat sekundy, smete skučící skrumáž sedřených, smáčených studentů.
Silniční serpentiny směrem se Skalice sjedeme stovkou skoro svisle.
Středohoří se stupidní sázce studentů sarkasticky směje.